Historie sboru

Dne 27. března roku 1893 byl založen společný sbor dobrovolných hasičů obcí Topolany a Křižanovice. Obecní zastupitelstva obou obcí Topolany a Křižanovice se dohodla o zakoupení nové stříkačky. Všichni občané obou obcí vstupovali za členy do sboru.

Zakládání hasičských sborů mělo značný význam pro posílení a podporu českého národního sebevědomí a to zvláště na Vyškovsku s početnou skupinou německého obyvatelstva a německým vedením města Vyškova.

Pořízení nezbytné výzbroje, stříkačky a výstroje nebylo žádnou maličkostí. Toho všeho bylo plně využíváno v zásazích, kterých se hasiči zúčastnili. Sbor si však počínal natolik dobře a zodpovědně, že se mohl v plné parádě zúčastnit dne 13. září 1896 slavnosti svěcení dívčí školy občanské sester dominikánek ve Vyškově.

Velmi často bylo třeba účinného zásahu proti náhlému přívalu povodňových vod či nezkrocenému živelnému ohni a to nejen ve vlastní obci, ale i v obcích sousedních a vzdálenějších. Nebylo roku, kdy by sbor alespoň jedenkrát nezasahoval. Léta první světové války znamenala úbytek členů odcházejících na vojnu. Jména některých z nich můžete číst na pomníku padlých.

Po válce však dochází k opětnému oživení činnosti výcvikové i vzdělávací. Přicházejí noví a mladí členové – synové a vnuci místních hasičů a mladí mužové, kteří se do obce přiženili. Poválečné období nebylo nikterak lehké a léta se krize situace ještě zhoršovala. Každý z hasičů měl práce, starostí a problémů víc než dost.

Sbor jako celek i za těchto ztížených podmínek nezapomínal na svoje povinnosti a problémy. Čas od času se podle možností doplňovalo a obnovovalo vybavení sboru – hadice, sanitární torby, pásy, sekyrky, opasky a podobně.

Svou zdatnost prokazoval sbor účastí a dobrými výsledky na pravidelných okrskových cvičeních. Přítomnost sboru při otevírání menšinových škol v někdejších německých obcích okresu posilovalo národní uvědomění.

Zástupci sboru nechyběli na žádném župním nebo krajském sjezdu a vynaložili nemalé úsilí o čestné zastoupení na Všeslovanském sjezdu hasičů v Praze roku 1928. Toto všechno vyžadovalo hospodárně a uvážlivě vynakládat finanční prostředky poskytované oběma obcemi.

V roce 1935 byl sbor účasten vítání presidenta Masaryka při jeho návštěvě Vyškova a zdravil ho i při průjezdu naší krajinou.

Obce nebyly a nemohly být vždy dostatečně štědré, a proto sbor s povděkem přijímal i příležitostné dary a odkazy. Členové sboru si byli vědomi těžkostí při vyřizování a hlavně financování pohřbů v některých případech, a proto dary a odkazy se stávaly součástí zřízeného podpůrného fondu a z něho byla potřebným poskytována výpomoc.

Přes všechny starosti a obtíže sledovali členové sboru i pokrok ve vývoji a výrobě hasičské techniky. Přispívalo k tomu nejen pravidelné zimní vzdělávání, ale hlavně pravidelné vysílání členů do župní hasičské školy.

Proto můžeme v zápise o výroční členské schůzi z roku 1930 číst o návrhu na zakoupení motorové stříkačky, úvahy o zřízení vodovodu a o dalších opatřeních.

Těžkosti hospodářské krize dolehly na i na naše obce. V těchto letech se nekonaly ani tradiční hasičské plesy. Trvalo několik dalších let, než se poměry natolik upravily, že bylo možno lépe vybavit sbor, postavit stožár na sušení hadic a provést i další opatření.

V těchto letech došlo také ke zřízení samaritánské služby ve sboru. Zajišťovaly ji obětavé manželky a dcery členů sboru.

To všechno byla činnost hasičů. Nikdo nespočítal a nespočítá hodiny strávené při výcviku, hodiny strávené v zápase s ohněm za každého – i sebenepříznivějšího počasí, kdy dokonce voda v hadicích zamrzala. Všichni členové sboru obětavě plnili úkoly, k jejichž plnění se dobrovolně přihlásili. Nikdo z nich nedostal žádnou odměnu.

Docházíme k osudovému roku, k roku 1938.

Podle nařízení tehdejších úřadů měla každá obec zřídit vlastní družstvo civilní protiletecké ochrany. Toto nařízení vedlo obecní radu v Křižanovicích k rozhodnutí vytvořit v obci vlastní sbor dobrovolných hasičů a tím i splnit nařízení o družstvech civilní ochrany.

Po více než čtyřiceti letech společné práce obcí Křižanovice a Topolany ve společném sboru dobrovolných hasičů dochází k rozdělení tohoto sboru a jeho majetku a v Křižanovicích vzniká sbor nový.

A tak v červenci roku 1938 byly ustaveny dva nové samostatné hasičské sbory: v Topolanech a v Křižanovicích.

V letech druhé světové války byla činnost sboru pro bezpočet různých předpisů vlastně zastavena a sbor vystupoval jen při zásazích proti ohni.

Jistě je vhodné připomenout ještě významnou událost roku 1938. Po rozdělení sboru obec Topolany zakoupila novou motorovou stříkačku s příslušným vybavením za 30 500 Kč a celý sbor vybavila „novým moderním výstrojem“, jak je psáno v kronice obce. 10.července se konal v Topolanech okresní hasičský sjezd a cvičení a při té příležitosti starosta obce Leonard Műller předal novou stříkačku hasičskému sboru.

Hned po osvobození v roce 1945 se dal topolanský sbor opět s chutí do práce a do cvičení, vylepšoval a zdokonaloval svoje vybavení. Národní výbor vycházel hasičům – dlouhá léta se říkalo „požárníkům“ – ochotně a s porozuměním vstříc.

Bylo možno postavit, vycvičit a vybavit soutěžní družstvo mužů i soutěžní družstvo žáků. Obě družstva si vedla velmi dobře a získávala v soutěžích dobré umístění.

Vybavení a výstroje sboru přibývalo, místa ve zbrojnici bylo málo. V roce 1954 bylo dohodnuto zřízení zbrojnice z farského mlatu. Počáteční chuť a nadšení pro tuto myšlenku brzy vyprchalo a adaptace se táhla řadu let.

Teprve v roce 1962 byla nová zbrojnice dokončena, slavnostně otevřena a předána do užívání. V té době už nebyl sbor dávno závislý na koňských potazích, když bylo třeba vyjet k zásahu nebo na cvičení. V této době už sbor vlastnil vlastními silami upravený dopravní prostředek motorový, který konal platné služby řadu let.

Stále se zlepšující vybavení hasičských sborů podnítilo i topolanské hasiče k pořízení nové přenosné stříkačky. Byl vybudován nový sušák na hadice a netrvalo dlouho a byl pro potřeby sboru získán automobil Robur.

Z hasičského dorostu se stali mladí a zdatní hasiči, kteří prokazují svou zdatnost a šikovnost v soutěžích a získávají ne-li přímo ceny, tedy aspoň dobré umístění.

Sbor se pravidelně schází, řeší svoje záležitosti, zvolení funkcionáři přistupují zodpovědně k plnění svých povinností, členové jsou vždy ochotni pomáhat obci i občanům nejen při zachraňování hodnot před ohněm a vodou, ale pomáhají i při odstraňování následků záplav, jak toho byli svědky roce 1987 i v roce 1992.

Jak už je výše uvedeno, bylo v roce 1954 dohodnuto zřízení hasičské zbrojnice z farského mlatu. Během uplynulých let se vnitřní uspořádání objektu podstatně změnilo, všechny úpravy a práce byly prováděny vlastními silami tak, aby hasičská zbrojnice plně vyhovovala potřebám hasičského sboru.